ČÁST JEDENÁCTÁ
NÁHRADA ŠKODY
HLAVA I
PŘEDCHÁZENÍ ŠKODÁM
§ 248
(1) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní
podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku;
zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění.
(2) Zaměstnavatel je z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném rozsahu
provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě
provádět prohlídky zaměstnanců. Při kontrole a prohlídce podle věty první musí být
dodržena ochrana osobnosti. Osobní prohlídku může provádět pouze fyzická osoba stejného
pohlaví.
§ 249
(1) Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na
zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda, je povinen na ni upozornit
nadřízeného vedoucího zaměstnance.
(2) Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku,
je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost
nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance, popřípadě
osoby blízké.
(3) Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky,
je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.
HLAVA II
ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE ZA ŠKODU
Díl 1
Obecná odpovědnost
§ 250
(1) Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil
zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti
s ním.
(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele,
odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí.
(3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou
případů uvedených v § 252 a 255.
Díl 2
Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody
§ 251
(1) Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance
na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím
bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se
podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném
okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak.
(2) Zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení škody
hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže
tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.
Díl 3
Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen
vyúčtovat a odpovědnost za ztrátu svěřených věcí
Oddíl 1
Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen
vyúčtovat
§ 252
(1) Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně
hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen "dohoda o odpovědnosti"), za
které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které
jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat
po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách.
(2) Dohoda o odpovědnosti smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická
osoba dosáhne 18 let věku.
(3) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce
uzavřít dohodu o odpovědnosti.
(4) Dohoda o odpovědnosti musí být uzavřena písemně.
(5) Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti zcela nebo zčásti, jestliže
prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo
zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat.
§ 253
(1) Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti, může od ní odstoupit,
vykonává-li jinou práci, je-li převáděn na jinou práci nebo na jiné pracoviště, je-li
překládán, nebo pokud zaměstnavatel v době do 15 kalendářních dnů od obdržení jeho
písemného upozornění neodstraní závady v pracovních podmínkách, které brání řádnému
hospodaření se svěřenými hodnotami. Při společné odpovědnosti může zaměstnanec od
dohody o odpovědnosti také odstoupit, jestliže je na pracoviště zařazen jiný zaměstnanec
nebo ustanoven jiný vedoucí nebo jeho zástupce. Odstoupení podle věty první musí
být provedeno písemně.
(2) Dohoda o odpovědnosti zaniká dnem skončení pracovního poměru nebo
dnem, kdy bylo odstoupení od této dohody doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení
od této dohody uveden den pozdější.
§ 254
(1) Inventarizaci je zaměstnavatel povinen provést při uzavření dohody
o odpovědnosti, při jejím zániku, při výkonu jiné práce, při převedení zaměstnance
na jinou práci nebo na jiné pracoviště, při jeho přeložení a při skončení pracovního
poměru.
(2) Na pracovištích, kde pracují zaměstnanci se společnou odpovědností,
je zaměstnavatel povinen inventarizaci provést při uzavření dohod o odpovědnosti
se všemi společně odpovědnými zaměstnanci, při zániku všech těchto dohod, při výkonu
jiné práce, při převedení na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo přeložení všech
společně odpovědných zaměstnanců, při změně na pracovním místě vedoucího zaměstnance
nebo jeho zástupce a na žádost kteréhokoliv ze společně odpovědných zaměstnanců při
změně v jejich kolektivu, popřípadě při odstoupení některého z nich od dohody o odpovědnosti.
(3) Jestliže zaměstnanec se společnou odpovědností, jehož pracovní
poměr skončil, nebo který vykonává jinou práci, nebo který byl převeden na jinou
práci, nebo který byl převeden na jiné pracoviště nebo přeložen, nepožádá zároveň
o provedení inventarizace, odpovídá za případný schodek zjištěný nejbližší inventarizací
na jeho dřívějším pracovišti. Jestliže zaměstnanec, který je zařazován na pracoviště,
kde pracují zaměstnanci se společnou odpovědností, nepožádá zároveň o provedení inventarizace,
odpovídá, pokud od dohody o odpovědnosti neodstoupil, za případný schodek zjištěný
nejbližší inventarizací.
Oddíl 2
Odpovědnost za ztrátu svěřených věcí
§ 255
(1) Zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních
prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.
(2) Věc podle odstavce 1, jejíž cena přesahuje 50 000 Kč, smí být zaměstnanci
svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.
(3) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí smí být uzavřena
nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.
(4) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce
uzavřít dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.
(5) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí musí být uzavřena
písemně.
(6) Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zcela
nebo zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
(7) Vláda může nařízením zvýšit částku podle odstavce 2.
§ 256
(1) Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených
věcí, může od ní odstoupit, jestliže mu zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění
ochrany svěřených věcí proti jejich ztrátě. Odstoupení podle věty první musí být
provedeno písemně.
(2) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zaniká dnem skončení
pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této dohody doručeno zaměstnavateli,
není-li v odstoupení od této dohody uveden den pozdější.
Díl 4
Rozsah náhrady škody
§ 257
(1) Zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 250 je povinen nahradit
zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením
v předešlý stav.
(2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout
u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního
výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li
škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.
(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat,
kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.
(4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, hradí zaměstnanec jen poměrnou
část škody podle míry svého zavinění.
(5) Odpovídá-li za škodu více zaměstnanců, hradí každý z nich poměrnou
část škody podle míry svého zavinění.
§ 258
Při určení výše náhrady škody podle § 251 se přihlédne zejména k okolnostem,
které bránily splnění povinnosti, a k významu škody pro zaměstnavatele. Výše náhrady
škody však nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního
výdělku zaměstnance.
§ 259
Zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách nebo za
ztrátu svěřených věcí, je povinen nahradit schodek na svěřených hodnotách nebo ztrátu
svěřených věcí v plné výši.
§ 260
(1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým zaměstnancům
určí podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých výdělků, přičemž výdělek
jejich vedoucího a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.
(2) Podíl náhrady stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých zaměstnanců,
s výjimkou vedoucího a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající se jejich průměrnému
měsíčnímu výdělku před vznikem škody. Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda,
jsou povinni uhradit zbytek vedoucí a jeho zástupce podle poměru svých dosažených
hrubých výdělků.
(3) Zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze
společně odpovědných zaměstnanců, hradí schodek tento zaměstnanec podle míry svého
zavinění. Zbývající část schodku hradí všichni společně odpovědní zaměstnanci podíly
určenými podle odstavců 1 a 2.
(4) Při určování podílu náhrady jednotlivých zaměstnanců, kteří odpovídají
za schodek společně, se vychází z jejich hrubých výdělků zúčtovaných za dobu od předchozí
inventury do dne zjištění schodku. Přitom se započítává výdělek za celý kalendářní
měsíc, v němž byla tato inventura provedena, a nepřihlíží se k výdělku za kalendářní
měsíc, v němž byl zjištěn schodek. Jestliže byl však zaměstnanec zařazen na pracoviště
během tohoto období, započítává se mu hrubý výdělek dosažený ode dne, kdy byl na
pracoviště zařazen, do dne zjištění schodku. Do hrubého výdělku se nezapočítává náhrada
mzdy nebo platu.
Díl 5
Společná ustanovení o odpovědnosti zaměstnance za škodu
§ 261
(1) Zaměstnanec, který je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu
jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.
(2) Zaměstnanec, který se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není
schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu v tomto
stavu způsobenou.
(3) Za škodu odpovídá i zaměstnanec, který ji způsobil úmyslným jednáním
proti dobrým mravům.
§ 262
Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu
vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo společně
s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo
jeho zástupce na pracovní místo ustanovil.
§ 263
(1) Výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen
projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo
zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá.
(2) Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady
škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svůj
závazek nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena
písemně.
(3) Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její úhrady
s výjimkou náhrady nepřesahující 1 000 Kč je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou
organizací.
§ 264
Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně
snížit.
HLAVA III
ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNAVATELE ZA ŠKODU
Díl 1
Obecná odpovědnost
§ 265
(1) Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při
plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností
nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
(2) Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili
porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci
jednající jeho jménem.
(3) Zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku,
kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho
souhlasu. Rovněž neodpovídá za škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech
zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu.
Díl 2
Odpovědnost při odvracení škody
§ 266
(1) Zaměstnavatel odpovídá za věcnou škodu, kterou utrpěl zaměstnanec
při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví,
jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem
přiměřeným okolnostem. Ustanovení věty první se vztahuje i na účelně vynaložené náklady.
(2) Právo na náhradu škody podle odstavce 1 má i zaměstnanec, který
takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by za škodu odpovídal
zaměstnavatel.
Díl 3
Odpovědnost na odložených věcech
§ 267
(1) Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se
obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů
nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.
(2) Právo na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec
zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě
dozvěděl.
Díl 4
Rozsah náhrady škody při obecné odpovědnosti, odpovědnosti při odvracení
škody a odpovědnosti na odložených věcech
§ 268
(1) Zaměstnavatel je povinen uhradit zaměstnanci skutečnou škodu. Jde-li
o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnanec požadovat náhradu i jiné škody.
(2) Za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel
nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel do částky 10 000 Kč. Jestliže
se zjistí, že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě
na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen
uhradit zaměstnanci škodu v plné výši.
(3) Právo na náhradu škody podle odstavce 2 zanikne, jestliže její vznik
neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů
ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
(4) Vláda může zvýšit nařízením částku podle odstavce 2.
Díl 5
Společná ustanovení o odpovědnosti zaměstnavatele za škodu
§ 269
Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, a to v penězích,
pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav.
§ 270
Prokáže-li zaměstnavatel, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec,
jeho odpovědnost se poměrně omezí.
§ 271
Zaměstnavatel, který nahradil poškozenému škodu, má právo na náhradu
vůči tomu, kdo poškozenému za tuto škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to
v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem
dohodnuto jinak.
HLAVA IV
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU
§ 272
Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození nebo
ztráty.
§ 273
(1) Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících
z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost
vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.
(2) Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na
podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro
zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní
oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná
výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.
§ 274
(1) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné
k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po
jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané
v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné
na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při
první pomoci a cesta k němu a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání
a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani
cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.
(2) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je školení zaměstnanců
organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným
zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.
HLAVA V
ZABEZPEČENÍ PŘI PRACOVNÍCH ÚRAZECH A NEMOCECH Z POVOLÁNÍ
§ 275
Zabezpečení zaměstnance pro případ újmy na zdraví při pracovním úrazu
nebo nemoci z povolání upravuje zvláštní právní předpis, pokud není v tomto zákoně
dále stanoveno jinak (§ 365 a násl.).
Žádné komentáře:
Okomentovat